Píseň podzimní

Táhněte nebem, mračna,z vás každé bouři věšť!Má duše po ní lačna,chci vítr, chlad a déšť!

Až bude vítr váti,pak vyjdu sobě rád…Chci s ním se prudce rváti,vždyť šťasten jsem a mlád!

Chci metelici snésti,neb máj svůj v duši mám.Chci bouřné lásky štěstí!Chci sladký slávy klam!

Táhněte, šedá mračna,věšť každé bouři z vás…Má duše po ní lačna,— je mládí mého vzkaz! —

Chci posměch hloupé láje,chci pustý boje ryk!Nechť kolem mlha, tma je,já na všecko si zvyk’!

Chci — pokud zbytek síly,ten větru prudký hvizd!A potom v smrti chvíli,jak svátý spadnout list.