Dojem

Ještěrka by se v slunci protáhla.Dnes jako včera hoří vše a svítí.Nad vodou těla žárem osmahlázdají se volat: je to rozkoš žíti!

Vidíte plynout loďku obratnou.Tam u břehu si nohy máchá děcko.Proráží tunel skálu památnou.Buďte jen klidni: člověk může všecko.

Dva milenci se k sobě přitisknoua dvoje oči do sebe se hrouží.Ty dvoje oči jedním zablýsknou:Bez konce láska. Touha nedotouží.

Dům vyzdobený květy. Nemluvíveselá okna o přízraku skonu.Zde dobře je jak děcku u chůvy.Jas, klid je ve všem: v barvách jako v tónu.

Vstup jako jindy. Jdete po schodech.Celkový obraz k idyle je mělký.Neslyšet výkřik, nezarazí vzdech.Bílé a klidné ošetřovatelky.

Chodba jako jindy. Plna světla je.A plno slunce. Chvíle je to řídká.Pastýřská chvíle: zvučte, šalmaje!Hledíte maně prázdná na nosítka…

Ticho jako jindy. Vše věc nevinná.Ni maličkost se v kosmu nepohnula.Zrak od čísla se k číslu upíná.Hledáte maně: čtyři, šest a nula!

Jste u cíle. Tu náhle zamrazí.Smrt jako by to ruku na vás kladla.Z dveří, v něž jdete, žena vycházía zkrvácená nese prostěradla.

A není třeba slov ni výkladuk té výmluvné, snad tím že němé scéně.Hledal jste druha, našel záhadu.O smutek více. O život méně.