Potulný prorok

Procházím sterými městys jedinou moudrostí svou.Zašlehnou v ulici z okenplamínky očí dvou.Podloubím pomalu plynemaličkých osudů tok.Mají též jedinou moudroststačící po celý rok.

Vpodvečer u staré kašnyrodí se klípky a smích.Žádostivě se zardíden příští v červáncích.A mezi ránem a nocíbezbarvý, prázdný den.Malá ctnost a malé hříchy,a přitom nejmenší sen.

Evangelium svojeříkávám zvědavým.A svoje parabolydušičkám vyprávím.Evangelický zázrakse ale nedaří.Kapr se nestane štikou.Je smutno rýmaři.

Od severu jdu k jihupo širé prostoře.Jdu od východu v západkázati na hoře.Evangelický zázrakse ale nezvede.Kapr se nestane štikou.Jak šlo vše, dál vše jde.

Zvědavě spočine na mněznuděný časem zrak.Ale ty znuděné očinevěří na zázrak.Podloubím pomalu plynemalounkých osudů tok.Rozvážná, střízlivá moudrost,rozvážný, střízlivý krok.

A přece neunavenýprocházím dál a dál.Říkám jim marnou svou moudrost,svůj marný ideál.Měst jiných blíží se věžea zase ztrácejí v tmách.Budím, leč nevstane nikdo.Varuji. Nemají strach.

Drábové nepohorší secestami proroka.Vědí, že objeví sev městě tak do roka.Zjeví se a nepobouří.Odejde. Kraj zase tich.Konšelé oči své mhouřípři plných korbelích.

Procházím sterými městys neklidnou moudrostí svou.Málokde slova má slyší.Slyší-li, zapomenou.Nezvoní na poplach zvony,za štíty domů je klid.Procházím sterými městy.Je v nich jen jediný klid.