Sníh

Na větvích sníh se lesknea sníh se bělá z cest.Jak teskné,jak teskné srdce jest!

Jdeš do velkého ticha,krok měkce tlumí sníha nikdo nezavzdycháa neuslyšíš smích.

A v slavné ticho přišed,dvojnásob cítíš mráz.Chtělo by se ti slyšetnevyčítavý hlas:

— — Že k smutku, který tížil,nebylo příčiny,ty že jsi neublížil,ty že jsi bez viny.

Že slunce nezapadá,že hřeje jeho svit,že ještě možno doufat,že ještě možno žít — —

Na větvích sníh se leskne,a sníh se leskne z cest.Jak teskné,jak teskné srdce jest!

A jak tu hledíš maněutichlé po pláni,s cinkotem cestou sanědo dálek uhání.

Koho ty saně nesoutom širém po poli?Ruce se chladem třesou.Proč srdce zabolí?

Těch zvuků svěží radostproč raní bezmála?Jako by tvoje mladostpřed tebou prchala.

Na větvích sníh se leskne,a sníh se bělá z cest.Jak teskné,jak teskné srdce jest!