Marnosti — X

Na nebi měsíc chladně svítí.Je dlouho, nežli ráno vstane.„Má úcta, Vaše Excellence!“„Má úcta, pane Eckermanne!“

„Jakž?! Země těžká, čas je nudný.Klid olympský se zvolna ztrácí!“„Já píši k básni o počasíposlední hořkou variaci!“

„Chci nové verše své Vám přečíst.— Jsem konservován, leccos umím!“„Jsem, Excellence, velmi dojat,ač zcela dobře nerozumím!“

„Zdá se mi, přec Vás schvátilo to.A Vaše tvář — což? — je tak bledá.“„O řečích zápisky jsem ztratil,mluvených včera u oběda!“

„Věc ovšem smutná!“ „Excellence,zápisky moje mnoho platí.Pan Vilém Mrštík v dálných Čecháchzačal nás…“ „Žel Bůh!“ … „citovati!“

Tak chladnou nocí stíny chodí,dva pyšné stíny beze žáru.Wolfang von Goethe s Eckermannemse procházejí po Výmaru.

Zdvořilé řeči spolu vedou,jež vyznívají ironií.S grandezzou odstavených bohůstrašidel hrají komedii!