Marnosti — XVI

Já nevím, jaká ke mně bude zem’.Mám o tom pouze jakous theorii.Nemoci býti vítězem!— Jak dlouho do zdi hladomorny biji! —

Když v moji celu měsíce pad’ svit,stlumené hudby svojích snů se bojím.— „Špatným být, ano, někdy dobrým být!A nikdy, Bože, nikdy nebýt svojím!“

A poslouchám, jak řinčí řetězy.(Úsměvy, žerty, slova duchaplná!)A přemítám, že v moři bez mezíku slávě boží zbytečná jsem vlna.

Nestvořit nic, nic nikdy nezhubit!Ni jednu chvíli nebýt zcela svojím!Já nevím, jakou cenu budu mít:tam pod zemí však posměchu se bojím!