Konec září
Pohádky z naší vesnice
V podzimních dnech, kdy odlétli už ptáci,kdy žlut je list a pole prázdna už,kdy v horizont se hledí s resignací,tón podivný teď vyrušil tu hluš.Vzdálený zvuk tvůj neklid náhle budí,vzdálený zvuk v kraj zní tak ospalý.Tak zamrazilo, básníku, tě v hrudi:Halali! Poslyš! Halali!
Kořisti pyšná! Dočkáš se těch zvuků?Hleď v krásu tu, jež tiše pomíjí.Do pušky náboj a pak jistou ruku.Kdo netvoří, ať aspoň zabíjí!Psů podivných štve krvelačná smečka,tvá lehkost marně prchá do dáli.Co zdá se spásou, byla pouhá léčka.Halali! Tedy halali!
Ďábelská rozkoš tebe, pyšná, štvátipřes jezera a vody průhledné.Kdo odešel, ať už se nenavrátí,a ten, kdo pad', ať už se nezvedne.Je k lovu právě příležitost dobrá,zlé oči planou přes les, přes skály.Zná pidimužík umučiti obra.Halali! Tedy halali?
Ah, vskutku mrtvá? Pane s jistou rukou,kdo o smrti vás zcela ujistí?Je vskutku mrtva? Dokonala s mukouoběť ta bídná psích těch čelistí?To krásné tělo v kusy rozsápané …Och, chladný pane, vskutku možná-li?Nevěřte smrti! Mrtvý z mrtvých vstane.Halali! Na vždy halali?