Mlčenlivý prorok

Štěpánův Jozka mlčel celý život.Žně byly, mlčel, obžínky, on mlčel,o posvícení mlčel, svatbě, pohřbu.Jen jednou mluvil. S Chlomeckého vrškuposupně hleděl na altdorfskou stranu,posupně hleděl na Hellerův komín,své ruce rozpřáh’, jak by cos chtěl sevřít(ne ale v lásce!), a pak mluvil toto:„Zahynem’, než se rozdní.“ Po vsi rychleto Štěpánovo zvláštní slovo lítlo.

A účin slova takový byl u nás:U Šedivých pili: Zhynem’, než se rozdní.U Blochů pili: Zhynem’, než se rozdní.V kantině pili: Zhynem’, než se rozdní.Radostnou bolest budilo to slovoči bolnou radost; bylo však v tom obé.Kdo pracoval, ten rázem nechal práce,ospravedlněn před sebou byl lenoch,zloděj šel krást bez ostychu, hrdě,děvčata s hochy svými po seníkuse milovala mnohem víc než jindy.Zahynem’, než se rozdní, řekl Jozka.

Rozednilo se; obec nezhynula.S únavou pusté, prohýřené nocivstávala; žalně dobytek řval v chlévě,co píti neměl. Kdo by myslil na to?Na práci nebylo ni pomyšlení.Jozka se mýlil. Zahyneme zítra,řekl si každý. A byl opět vesel.U Šedivých pili: Zhynem’, než se rozdní.U Blochů pili: Zhynem’, než se rozdní.V kantině pili: Zhynem’, než se rozdní.

Hřejivá radost svítila všem z očí,ruce se tiskly, k druhu druh se vinul,kdos vylez’ posléz u Šedivých na stůla opakoval zvučným, pěkným hlasem:„Zahynem’, než se rozdní!“ A tu všichnitleskali, dupali a připíjeli.Spili se všichni: rodiče jak děti.

Rozednilo se, obec nezhynula.S únavou pustých, prohýřených nocívstávala; žalně dobytek řval v chlévě,co píti neměl; kdo by myslil na to?Na práci nebylo ni pomyšlení.Jozka se mýlil, zahyneme zítra,řekl si každý. A byl opět vesel.Na třetí noc, žel, nezbylo však peněz.Šedivý, lotr, nechtěl dáti na dluh.Bloch také ne. „Než rozední se, zhynem’!“jim říkali; než Šedivý i s Blochemmínili „Kdož ví?“ a už nenalili.

Lecjaké z toho mrzutosti vzešly.Pantáta zle se sháněl po zloději,po milých děvče. Ale celkem marně.Štěpánův Jozka mlčel ale znova.