Podzim snílka
Pohádky z naší vesnice
Nade mnou hejna krákoravých vran,jimž otevřel jsem srdce dokořán.
Je podzim; smutný čas je tuláku.Bez kvítí luh je, lesy bez ptáků.
Po vsi však živo. Lidé veselí.Sklidili dobře. Znovu zaseli.
Kol sousedů se plížím statků sám,k radosti cizí tiše přihlédám
a spoustě černých, krákoravých vranjsem otevřel své srdce dokořán.