Fialka

Skrovná fialka se skrývalana jaře před lidmi v trávy lůně;okolo však jdoucím bývalaslastí utěšená její vůně.

Proto každý něžné bylincepřed ostatním přednost kvítím dával;touže po té vesny milincev její skrytosti ji vyhledával.

Nechav státi květin v zahraděk spanilé se fialince blížil,za její pak skromnosť k náhraděk ní se náchylné až k zemi snížil.

A tak utrhnutá sloužilaprostomilostností ku okrase,zdá se však, že brzo toužilapo předešlé skrytosti své zase.

Zpomínajíc na svou travičku,vůčihledě hynula a chřadla,stále sklánějíc svou hlavičku,až posléze samou touhou svadla.

Skromnosť, dítě mé, a pokorav skrytosti si libují a klidu;hlučná nesvědčí jí prostora,světa lesk a sláva, ni dav lidu.