Z lesa (Tille)

Stín hluboký opřádal skalin čelopokryté plísní a pralesa mechem,šum bystřiny se nesl v tichu echema v huštině se šero noční chvělo.

Sta kmenů v směsici ze křoví čnělo,les šuměl zvolna táhlým, teskným vzdechem,jak vzbuzenze sna vonným jitra dechem,jež v červáncích se na obzoru skvělo.

A náhle paprsk v zeleň vnikl hravý,probudil ptáky, již se rozepěli,a v květech zahořel jak granát žhavý.

Tak myšlénka mi v stíny duše blyskne,jak meteor se mihne v letu skvělýa písní nadšenou mi z prsů tryskne.

Pod listem svým jahody se rděly,granáty rudé v zlatém slunce jasu,a stonky květů jako pro okrasukol pařezů se starých ovíjely

Ve vzduchu jasném někdy motýl skvělýse letem mihl, zapaď v moře klasů,hmyz sterým květů ssály žluté včely.

A větřík klidně vlnil kadeř trávy,v korunách šuměl, skláněl k sobě květy,a pýří po mýtině honil hravý;

Zde příroda svůj velký svátek slabví,jak dívčice se zdobí na záletya blahem slastným zrak jí září smavý.