V přírodě — XLII.

Jen jedno bych se naučit chtělod tebe, svatá obloho:na lidstva výpar mračna stáhnouta bleskem mlátit do toho.

Tak jako ty: v mžik zemknout světya hněvem šlehnout klikatým,za chvilku pak mít vyčistěnoa být zas nebem hvězdnatým.

Však to nám lidem zdlouha chodí,a proto je vše nezdravé;koho má hrom vzít, ten jím vládne,a bije jen v ty nepravé.