Jaru

Ty, s kadeří jenž plnou rosy hledíšskrz jasná okna jitra k nám, ó obraťsvé oči andělské na výspu naši,sem v západ, kde tě zdraví plným sborem!

Vše hory mluví spolu a co mluví,to poslouchají doly, s touhou očik tvým zářným praporům se točí, k našimjiž prsům obrať svaté svoje nohy!

Sem s východních již vrchů! Našim větrůmnech slíbat vonný šat svůj, nech nás pítidech svůj jak z rána tak i večer, vylejsvé perly na kraj spráhlý, jenž tě touží!

Jej prsty svými vyzdob spanilými,své polibky na jeho ňadra vtiskni,vlož zlatý vínek svůj mu na skráň nyvou,jež pro tebe své kštice upravila!