Zimě

Svou demantova bránu zavři, Zimo!Tvůj sever jest, tam pochmurný svůj palácjsi postavila v mlze. Naše střechyty neotřásej třeskem svého vozu.

Mne neslyší. Kovová kola jejíhřmí nad hlubinou, odpoutala bouřes ocele žebry, nelzc zrak mi zvednout,neb ovládá svět celý svojím žezlem.

Ten strašný netvor po skalách se valí,ty pod ním chví se, všecko tuhne pod nímv mlčení truchlém, poslední šat země,jejž strh jí, v ruce mrzne a s ním život.

Na štítech trůní hor, tu darmo křičív dál plavec. Ubohý, jenž s bouří v boji,než usměje se nebe zas a netvorve slujích zmizí, pod Heklou jež zejí.