Kukačce

Ó posle jara! Slyšel jsemtvůj zpěv a cítím plesó kukačko, jsi ptáčetemjsi putující hles?

Já v trávě ležel v myšlenkách,v tom zpěv tvůj zazněl blíž,a dál jej nesl k svahu svah —teď z blízka zněl — ó slyš!

Ať vypravuješ údolío slunci, kvítí jen,mně ve tvém zpěvu hlaholídnů zašlých mnohý sen.

Miláčku, v tomto roku téžbuď uvítán v náš kraj,Ty že jsi ptákem? — to jest lež,mně hlas jsi, mně jsi taj!

Školáku zněla tvoje zvěst,jenž naslouchal ti rád,za tebou tisíci spěl cestskrz keře, na strán, v sad.

Tě uzřít, já se naběhalv luh svěží, v lesů mrak,byls láska má, mé touhy žaljen toužen, nezřen však.

A zase tobě naslouchám,tvůj v trávě slyším hlas,jak naslouchám, tu vzpomínámna mládí zlatý čas.

Ó šťastný ptáku! Země zjevse zdá být, vzdušný kraja sadem vil jak zní tvůj zpěva pro tebe jen ráj!